Rozesmála mě

Slyšíte? Pokud ano, zřejmě se teď v hloubi duše usmíváte, protože se vám naskytl obrázek ojedinělý a možná proto tak krásný.

Procházím knihovnou, v náručí stoh knih, které jsem vždy chtěla přečíst. Já vím, že čtení je na úpadku, ale proto se teď potichoučku směji a chtělo by se mi volat "Sláva", jen kdyby neplatilo pravidlo tichých hovorů a vypnutých mobilních telefonů.

Sedí ve křesle, nohama ne a ne dosáhnout na zem. Ta maličká slečna, která už rozezná písmena polohlasem louská pohádku. Je netrpělivá, přeskakuje a oči se jí rozběhly po stránce jak splašení koníci. Je ve svém živlu, s knihou v klíně a cucá si palec nad trampotami Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého. Je plná očekávání a tak to má být. Protože kniha je výborným přítelem a dobrým rádcem. Tak ji nechte číst a nenapomínejte jí, že má být potichu.