Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Emo..

Nastoupil na zastávce U Nemocnice. A okamžitě vás na něm upoutá patka tmavých vlasů pečlivě sčesaná do očí, černé oblečení a tvář plná smutku a slzy. Kdosi z hoperů uprostřed autobusu na něho reagoval poznámkou: Hele, emouš blbouš.

Že pořád nevíte, o čem že to píši? Není to jen věc módy, jde o názor.  A hlavně vztah k životu. Internet je plný návodů, jak se takovým člověkem stát. Když do vyhledávače napíšete Emo, vyvalí se na vás desítky odkazů, fotek a reakcí na tyto lidi. 

Označení emo samo o sobě ukazuje na počátek slova emoce. Tyto bytosti jsou citlivé a protože cit je v dnešní době vystaven velké zátěži, jsou zklamaní, zničení, smutní a nestydí se to ukázat. A jizvy na zápěstí? I ty mají svoji příčinu. Je několik typů lidí. Osobně je rozlišuji na dva. Jsou lidé kterým nevadí násilí slovní, ponižování, nadávky atd. Jsou lidé, kteří to nesnesou, je to pro ně větší psychická zátěž a tak musí napětí ventilovat. Převádí bolest duše na bolest jinou, lépe snesitelnou. A proto ty jizvy. Když cítíte, jak krev pomalu odtéká, jako by s sebou odnášela utrpení a všechno zlé. Mluví k nám, ale málokdo této řeči rozumí. Prosí o povšimnutí, volají o pomoc, ale jen svým specifickým způsobem. Možná proto jsou tak odsuzováni, protože jsou stranou dění a žijí ve svém světě.

Zpět k našemu příběhu. Kluci se zasmáli a čekali, co jejich oběť dodá. "Ubožáci", zněla moje odpověď. A všichni svědkové této chvíle se pustili do smíchu.  Hoperům došel dech a onen kluk v černém se usmál na pozdrav a poděkaval mi lehkou poklonou.  

 

Autor: Jana Havierová | sobota 14.11.2009 17:42 | karma článku: 17,50 | přečteno: 3908x
  • Další články autora

Jana Havierová

Návrat do dětských let, část 1

A je to opět tady. Jelikož jsem studentka pedagogické školy, patří do náplně osnov i čtrnáctidenní praxe. Loni to byla škola mateřská a tentokrát druhý stupeň na škole základní. Mohlo by se zdát, že tento fakt sám o sobě zacloumá mou psychikou, opak je ale pravdou. Asi se tak projevují mé sklony k masochismu, já se kupodivu těším. Tedy těšila, právě teď mám první týden za sebou a mohlo by se říct, že to byl ten jednodušší týden složený pouze z poslouchání a sledování. Ale ani ten příští týden nehodlám promarnit a rozhodně se pokusím ze sebe dostat všechno, co ve mně doteď dřímá. Nahrává mi totiž pár příjemných okolností.

5.2.2010 v 20:05 | Karma: 6,56 | Přečteno: 755x | Diskuse| Ostatní

Jana Havierová

Noc princezen

"Maturitní ples je jen jednou za život", řekls jednou a měl jsi pravdu. Já bych dodala:"nezapomenu."

31.1.2010 v 15:52 | Karma: 7,42 | Přečteno: 856x | Diskuse| Ostatní

Jana Havierová

V každém věku

Bylo šedivé ráno, ze střech se snášely chomáčky zbloudilých vloček a zaplétaly se kolemjdoucím do vlasů. Paní Zima se studenými rty tiskla k tvářím až byly narůžovělé. Každý spěchal do tepla a tak jsem zavítala po dlouhé době do cukrárny, vstříc vzpomínkám a sladkému potěšení.

27.1.2010 v 18:55 | Karma: 8,46 | Přečteno: 693x | Diskuse| Ostatní

Jana Havierová

Stalo se jednoho dne

Opět se blíží ta vytoužená chvíle mnoha malých dětí. Vánoce jsou tady a to znamená, že chvíle strojení stromku, koled a rozdání dárků jsou již na dosah. V naší rodině se Vánoce nikdy neslavily. A tak jsem v tomto ohledu laik. Ale na jeden předvánoční den nezapomenu.

23.12.2009 v 18:10 | Karma: 9,45 | Přečteno: 1229x | Diskuse| Ostatní

Jana Havierová

Přátelství... co se to stalo?

Zaregistrovala jsem se na stránky. Facebook. Bylo to pro mě něco nového a většina mých přátel mi tyto stránky vřele doporučovala. A já tedy svolila a přidala se k mnoha dalším obyvatelům tohoto kybersvěta.

4.12.2009 v 12:04 | Karma: 12,79 | Přečteno: 1415x | Diskuse| Ostatní

Jana Havierová

Constantine, aneb važ si svého daru

Je šedivé čtvrteční ráno. Atmosféra v celém bytě je ospalá, vzduch mě trochu dusí, otevírám okno a vítám tak nový den, který s sebou určitě přinese něco hezkého. Dostala jsem chuť na film.

3.12.2009 v 15:34 | Karma: 6,58 | Přečteno: 795x | Diskuse| Ostatní

Jana Havierová

Krásná

"Už jsem ho týden neviděla a moc se mi po něm stýská. Opravdu ti nevadí, že se s tebou nebudu procházet po městě a místo toho k němu pojedu na návštěvu?", ptala se mě celá rozechvělá možná kvůli lehkému mrazíku, který zahalil město, možná vyhlídkou společně stráveného času v blízkosti někoho jí tak drahého.

23.11.2009 v 8:21 | Karma: 7,47 | Přečteno: 943x | Diskuse| Ostatní

Jana Havierová

Mosty

Každý konec předznamenává nový začátek. Končím jednu epizodu a novou začínám. Je důležité posouvat se dál a ne jen stát na místě.

17.11.2009 v 12:55 | Karma: 4,67 | Přečteno: 623x | Diskuse| Ostatní

Jana Havierová

Všechno a nic

Co je opravdu důležité? Pro každého něco jiného, přesto některé hodnoty jakožto homo sapiens sapiens máme společné. Musíme uspokojovat biologické potřeby, je nám vlastní potřeba příátel a společnosti. Co je nad pocit spokojenosti?

16.11.2009 v 12:34 | Karma: 6,52 | Přečteno: 955x | Diskuse| Ostatní

Jana Havierová

Rozesmála mě

Slyšíte? Pokud ano, zřejmě se teď v hloubi duše usmíváte, protože se vám naskytl obrázek ojedinělý a možná proto tak krásný.

10.11.2009 v 17:19 | Karma: 11,69 | Přečteno: 917x | Diskuse| Ostatní

Jana Havierová

Domov

Každý někde bydlí. Je šťasten, když pověsí klíče na háček u dveří, vyzuje se z bot, odloží kabát a řekne si: Jak moc rád jsem tady. Jste přece doma. Pány času, prostoru a fantazie, která zde nemusí mít hranice. A to je přece krásné, nebo ne?

9.11.2009 v 18:09 | Karma: 10,88 | Přečteno: 1422x | Diskuse| Osobní

Jana Havierová

Jen tak se proletět

Už od nepaměti lidé ptákům závidějí křídla. Žijeme v době, kdy je běžné letět letadlem na dovolenou, přesto vlastnit pár perutí je stále tajným snem mnoha. Sníte o tom i vy?

17.10.2009 v 15:34 | Karma: 5,62 | Přečteno: 622x | Diskuse| Ostatní

Jana Havierová

Miluji lidi

"Smím si přisednout?" "Ale zajisté", odpověděla jsem staré paní, která si ke mě přisedla v autobuse. Znáte ten moment, kdy se vám rozjasní a vy cítíte hluboký duševní klid a rovnováhu, nalezli jste odpovědi na svoje otázky a vše vám najednou dává smysl?

8.10.2009 v 17:28 | Karma: 11,11 | Přečteno: 1059x | Diskuse| Ostatní

Jana Havierová

Jako šašek

Zdál se mi sen. Nebyl obyčejný jako za předešlých nocí. Snila jsem sen, ve kterém jsem byla mužem- a co víc, byla jsem šaškem samotné královské rodiny za studeného středověku. Probudila jsem se včas na to, abych zjistila pravdu, kterou pronesli dva komikové: "Myšlenky nepodléhají clu, ale oplétačky má člověk stejně."

7.10.2009 v 18:12 | Karma: 4,77 | Přečteno: 635x | Diskuse| Ostatní

Jana Havierová

Maličká

Jednou se mi přihodila nemilá věc. Zapomněla jsem, proč jsem tím, kým jsem. Proč jsem studentkou čtvrtého ročníku pedagogické školy. Najednou jsem neměla ponětí, kde se to všechno ve mě vzalo. Jako bych byla uplynulé roky v kómatu a teď se probudila. Pak ale následovala jedna příhoda, která mi otevřela oči a nejen je.

30.9.2009 v 14:43 | Karma: 12,39 | Přečteno: 1103x | Diskuse| Ostatní

Jana Havierová

Mlčení

Nechávali jste si někdy svoje "malé tajemství"? Je to tím nejlepším řešením?

30.9.2009 v 10:48 | Karma: 4,98 | Přečteno: 452x | Diskuse| Osobní

Jana Havierová

Dialogy

Vím, že nejsem sama, kdo se občas přistihne, že mluví sám se sebou. Většinou řeším nějaký problém, moje mysl je rozdělena na několik lidí a každý z nich zastává a hájí svůj vlastní zájem. Jeden žaluje, druhý v zápětí obhajuje své vlastní počínání, jiný vznáší námitky a někdo pečlivě poslouchá a nakonec vyřkne ortel. Jindy se mi stává, že jsem sama sobě reportérem. Ptám se sama sebe, proč jsem něco udělala či nikoli a sama si také odpovídám. Ukáži vám to na příkladu.

28.9.2009 v 12:39 | Karma: 7,33 | Přečteno: 716x | Diskuse| Osobní